tep srdce udáváš, ty, který ve snech býváš příliš často
ve dnech však pramálo
nečekám a brzy už vítám východy slunce
potajmu vdechuju imaginárni vůni, co uvízla v paměti
stále stejná jsem, jen každý den stojím o kus dál
odpoutávám a zanechávám však téměř vše, co zradilo mě
pro zářivé zítřky oči přivírám
a padám
nacházím svůj svět a ty, který ve snech býváš
východy slunce, co vítáš jsou zmáčené slzami, ranní rosy vzhled
stačilo tak málo, přec zůstal jsi kde
ve snech
bo ží, zžívám se a zřím tyhle myšlenky do posledního slova, který tě zasáhne stejně jako celá strofa. je to mad a med zároveň,čím to je, že mám v posteli povodeň.?
OdpovědětVymazat:)
Vymazat