tenká hranice mezi nebem a peklem bortí se uvnitř mě
uvnitř mě proplétá své kořeny zvrácenost a krása
v tomhle podělanym světě vysvitlo slunce a pohlitlo temnotu sálající z prázdnoty mé duše
byl jsi to ty
mlčky pozoruju obrysy tvojí tváře v tlumeným světle naší vlastní galaxie
bez varovaní vtrhl si do mě
po milionté se znovu ujišťuju, zda vše, co proniká do mě, skutečné je
bez varovaní probouzíš mě
bezvýchodná čerň najednou hraje barvama duhy
byl jsi to ty
jednou možná tenká nit, spojující naše pokřivený mysli v jedno, ztratí svou ohebnost, zapříčiněná zlost přeteče přes hrany snesitelnosti
bude pak nezbytné říct si sbohem
promačená deštěm slz, fackou a pusou na rozloučenou, řekneme si poslední slova uhasínající lásky
však do té doby čekají na mě zítřky prozářené čistotou tvýho nitra, důvodem, proč miluju tě
ještě dlouho budu snad probouzet se v domově tvýho náručí, na tvář políbená, do dalšího dne tvou být jsem připravená
Žádné komentáře:
Okomentovat