nekoukám vpřed
krk ztuhlej od těch pohledů zpět
čas jako pomíjivá veličina zdá se být
a všichni honíme se za nečím, co možná nemá přijít
nebudu vždy taková jako jsem teď
a nebudu tvá
ani promítat někoho do svý duše
jsme tu proto, abysme pocítili život ve všech jeho smyslech
odpusť si výslech
spíš jen seď a poslouchej, kam dokažu tě vzít, když srdce mi to dovolí
a mysl má třeba tě znejistí
ve chvíli co galaxie bytí, mého niterního žití, zcela tě pohltí
posledních pár let snažím obracet zrak vpřed
trať kterou bežím se pořád mění, ale směr zůstává stejný
a odmítam ztuhlej krk, neustále ohlížet se zpět
vsázím vše a neprohrávám
ani když padám a strach zkouší malovat predčasnej konec
Žádné komentáře:
Okomentovat