tělo se rozkládá
pomalu, téměř bez povšimnutí
občasnej záchvat kašle, kousky duše derou se skrz
polkni, ať neuletí
pomalu, téměř bez povšimnutí
tě dusí
dej cígo, vydechni život
vynuť si úsměv, vrátí ti ho?
zachraň tu schránku, co nazýváš tělo
třeba proto, že někde bloudí něco, aby tě spasilo
krev zpět do srdce vlilo
rozlilo se slunečný ráno na místa, který schováváme málo
a stín dopadl na studnu odpovědí, kde odjakživa leží
odpovědi
jen my to nevidíme, jsme slepí
klidně zapomeň
rozevři klín, dvě tři tempa
přeplav bazén v mejch myšlenkách
těžko
.
.
.
přihořívá?
miluj mě za moje kecy, že je to věčný
vim, je to nekonečný
tak hej ty, prosím
než odejdeš, klidně zapomeň zavřít
ať další zklamání dostane možnost se vetřít
Žádné komentáře:
Okomentovat